Muž, kterému jsem vděčný za jeho již skoro osm let trvající boj proti babyboxům, je rozený spíkr. Přečtěte si doslovný přepis rozhovoru, který s ním vedl Alexander Hemala. Schneiberg mluví, jakoby protékala klidná řeka letní krajinou. Tak plynule.
Nevíte, moji milí, o důstojném odpůrci babyboxů? Schneiberga jako odpůrce už mi žádná televize ani rozhlas, obávám se, nevezme.
Babydědek Lu

Co napsala k rozhovoru sociálního pediatra Františka Schneiberga opatrovnická soudkyně JUDr. Hana Nová:
Pan doktor Schneiberg se dopouští mnoha právních pochybení a omylů, což je nepochybně dáno tím, že nemá právnické vzdělání a tedy by se - možná - k ryze právním otázkám vyjadřovat neměl, resp. neměl by je presentovat ve sdělovacích prostředcích.

Omyl č. 1:
Utajené porody jsou upraveny zákonem, který rozhodně nedává prostor pro jednoznačnou právní izolaci matky a dítěte. Pomineme-li fakt, že tento režim mohou využít pouze některé ženy, kupř. pouze ty, které nejsou vdané, tento režim v dalších právních vztazích nezbavuje matku povinnosti a odpovědnosti k dítěti. Předmětným zákonem totiž nebyl změněn zákon o rodině, a tedy i matka, která rodila v režimu utajeného porodu, je nositelkou rodičovské zodpovědnosti a tedy je účastnicí každého řízení, které se jejího dítěte týká. Pokud dítě není osvojeno, trvá tento vztah do 18 let věku dítěte, pokud je dítě osvojeno, trvá do právní moci rozsudku o osvojení.
Praxe je proto taková, že soudy požádají příslušné zdravotní zařízení o sdělení původu dítěte, a jakmile požadovanou informaci získají, je matka předvolána k jednání, měla by být vyslechnuta, má právo navrhovat důkazy, podávat odvolání, atp., jako kterýkoliv účastník řízení. Jakákoliv anonymita tedy nepadá v úvahu!

Omyl č. 2 :
Pan doktor Schneiberg dospěl k tomu, že právní postavení dítěte odloženého do babyboxu - a tedy dítěte v postavení nalezence - je stejné, jako dítěte, jehož rodiče jsou známi. Není tomu tak:
Jeho závěry o lhůtě šesti týdnů po narození dítěte nebo dvouměsíčním nezájmu jsou zcela chybné. U dítěte nalezence nepřipadá žádná z těchto lhůt v úvahu, neboť není nikdo, vůči komu by směřovaly!
a) Není tu nikdo, kdo by mohl udělit souhlas k čemukoliv, tedy ani k osvojení.
b) Jak by bylo možné vést soudní řízení dle § 68 odst. 1 písm. b) zákona o rodině, není-li známa totožnost odpůrců.

Vzkaz sociálnímu pediatrovi Františku Schneibergovi od maminky odloženého děťátka:
Dlouho jsem přemýšlela, jestli se hodí, aby člověk, který odložil své dítě, měl právo a nárok na to, aby komentoval nebo dokonce kritizoval něčí názory. Zvlášť názory někoho, kdo by měl být v oblasti dětí ten nejpovolanější. Problematiku babyboxů sleduju, protože se mě týká tak, jako se týká dalších 64 matek či otců, kteří se rozhodli pro to nejbolestnější řešení, odložit své dítě a to pomocí babyboxu. Takže z mého pole zájmu nemohl uniknout ani sociální pediatr doktor František Schneiberg. Co přesně pan doktor vykonává za povolání, moc dobře nechápu, ale předpokládám, že jako pediatr soustředí svůj zájem hlavně na děti. Nebo by aspoň měl. Ze všech rozhovorů s panem doktorem jsem zjistila, že neuznává nic, co není státní aktivitou. Z nepochopitelných důvodu už několik let brojí proti babyboxům a argumentuje směšnými, naučenými frázemi, které jsou až nelidské. Identita, rodinná anamnéza... nesmyslná argumentace. Kde je radost z každého zachráněného dítěte? Pan doktor má jistě děti velice rád. Kdyby neměl děti rád, nemohl by přece nikdy říct, že děti do tří let potřebují uspokojit hlavně biologické potřeby, tak proč je nenechat v kojeneckých ústavech, vždyť jen školený personál umí správně držet savičku. To jsem si od něj přečetla v jednom z jeho publikovaných článků.
Nechávám se unést svými emocemi a odbíhám od tématu. Pan doktor má pocit, že babyboxy jsou návratem do středověku a matky učí nezodpovědnosti. Jsou jakýmsi jednodušším řešením. Jestli má pan doktor pocit, že odložit dítě, ať už do babyboxu nebo je zanechat v porodnici, je jednoduché řešení a matka, která odloží své dítě, se tím lehce zbaví zodpovědnosti, je na velkém omylu. Odložení dítěte vyvolává obrovské vás fyzicky i duševně vyčerpá a dostane na samé dno, jít níž už snad ani nejde. Taková žena není v žádném případě v pořádku a jednání s úředníky, pracovníky OSPOD jí rozhodně nepřidá. Možná je na řadě otázka, jestli si taková žena, která se rozhodne své dítě odložit, vůbec zaslouží klid. Já však nevidím jediný důvod, proč takovou nešťastnou ženu trestat ještě více. Zodpovědně odnesla dítě do babyboxu, kde spravedlivě očekává, že o něj bude postaráno po všech stránkách. Nikdo nepochopí duši takové ženy líp, než ten, kdo něco takového zažil.
Pan doktor Schneiberg má taky pocit, že se těmito bedýnkami na děti vracíme kamsi do středověku. Kdybychom to měli brát tak, jako to bere pan doktor, ve vyspělé společnosti by se přeci neměly děti odkládat vůbec. Ani do babyboxů, ani do kojeneckých ústavů. Jenomže takhle vyspělá naše společnost nikdy nebude.
I přes svou vlastní zkušenost s babyboxem, i přes to, že u mě vše dopadlo dobře a mám své dítě zpět, jsem ráda, že tady babybox byl. Upozornil na to, že potřebuju pomoct. A i když ne všechny příběhy odložených dětí dopadly stejně, jako ten můj, věřím, že většina z nich je šťastná v nových rodinách. Přála bych si, aby se pan doktor Schneiberg dožil dospělosti těch dětí, které byly v posledních letech odloženy do babyboxů a úspěšně umístěny v nových rodinách, a aby měl možnost se s nimi sejít a popovídat si o tom, jak moc je ovlivnilo to, že neznají své biologické rodiče. Myslím, že většina by mu odpověděla, že není pravda, že jsou to děti nikoho... jsou to děti svých rodičů, těch, kteří je vychovali, milý pane doktore.