František Schneiberg v pořadu TV Barrandov

6.2.2012

Alexander Hemala, moderátor
Dobrý večer, Česko. V naší zemi je 47 babyboxů, do dnešního dne do nich bylo odloženo 65 dětí. Laická veřejnost existenci Babyboxů fandí a vznik dalších podporuje. Někteří odborníci ale upozorňují na úskalí, kterým je odložené dítě vystaveno. Mezi otevřené odpůrce patří sociální pediatr František Schneiberg, který je mým dnešním hostem. Dobrý večer, Česko. Mým hostem je předseda společnosti sociální pediatrie doktor František Schneiberg. Pane doktore, já vás tu vítám, jsem rád…

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Děkuju.

Alexander Hemala, moderátor
Jsem rád, že jste přišel v tomto mrazivém počasí sem na Barrandovský kopec a dříve než se začneme bavit o těch inkriminovaných babyboxech, rád bych se vás zeptal, jaká je podle vašich zkušeností žena, která po narození opustí své dítě a dobrovolně se ho zřekne. Na první dobrou by se asi řeklo krkavčí matka, ale ty kořeny asi budou daleko hlubší.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Já bych řekl, že to slovo krkavčí je trošku moc ostré. Já si myslím, že je to především žena nešťastná, která se dostane do situace, kterou neumí řešit, musí ji řešit, je těhotná, má porodit, nemá zázemí, nemá partnera a tak dále. Takže především žena nešťastná. A taková žena nešťastná samozřejmě může jednat zkratkovitě, může dítě potom pohodit, zabít, může ho teda odložit do toho babyboxu, ale může ho odložit i jinak, řekl bych v uvozovkách elegantnějším způsobem.

Alexander Hemala, moderátor
My z historie víme, že dříve odkládaly matky své nechtěné dítě do schránek u kostelů či klášterů. Nejsou tedy babyboxy v areálu nemocnic jen bezpečnější tou samou obdobou?

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Pane redaktore, to je trošku směšný argument, protože to je jako kdybychom se vraceli do toho středověku a léčili dneska znovu horečku přikládáním pijavic anebo žhavých baněk. Dneska jsme ta společnost mnohem dál a ta žena v té době, kdy odkládala těch klášteru do těch toren u těch klášterů, to byla doba, kdy ta žena, které měla dítě nemanželské, byla s ním sama, byla vystavena, mohla být kamenována, bičována, fyzicky jí mohlo být ublíženo, takže proto se tou nocí plížila do toho kláštera. Dneska ta žena, za to ji nikdo nebude honit, trestat, že má dítě nemanželské, tak je to bohužel negativní jev velice častý a jak jsem se už zmínil, má mnoho jiných možností, jak to dítě v jeho prospěch odložit jinak. Může ho zanechat v té porodnici, může dát souhlas k osvojení, může ho, může ho nechat přivézt do kojeneckého ústavu, může porodit takzvaně diskrétně, to znamená přímo v tom kojeneckém ústavu, pobývá před porodem, pak porodí v porodnici, odchází domů, dítě tam zůstává, jde do adopce a tak dále. Ten babybox bych řekl je takové až to možná pro mě aspoň to poslední řešení.

Alexander Hemala, moderátor
Ovšem vy tvrdíte, že dítě z babyboxu je dítě bez identity, dítě bez minulosti, což je tedy samozřejmě pravda, ale na druhé straně se daleko rychleji dostane do nové rodiny a my také víme, že vlastně nejvíc jsou žádané právě děti do jednoho roku věku.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
To já si myslím, že tak úplně nefunguje, protože i to dítě, které je z babyboxu, tak musí se vyčkat těch patřičných lhůt, to znamená šest týdnů, buď pro získání toho souhlasu té matky a pokud ta matka není, tak takzvaně dvouměsíční žádný zájem o dítě a teprve potom je právně volné do adopce. A tahleta lhůta těch šest týdnů respektive dvou měsíců, je lhůta, která je běžná a po takové lhůtě se umístí do adopce dítě, kde ta matka třeba ten souhlas dává jo, čili není to žádný velký rozdíl, stejně musí vyčkat těch dvou měsíců. Může tam být samozřejmě dáno předběžné opatření do vybrané rodiny už ne tak to může být u jakéhokoliv jiného dítěte, čili to, že by děti z babyboxů šli rychlejc do adopce, je hhmm není pravděpodobné.

Alexander Hemala, moderátor
Jaký je tedy rozdíl mezi dítětem z babyboxu a dítětem, kterého se matka po porodu oficiální cestou vzdala a souhlasí s adopcí? V čem je na tom to druhé dítě lépe?

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Já si myslím, že na tom to druhé dítě je lépe v několika věcech. V jedné věci v tom, že my máme jeho anamnézu, víme, že o něm, vím o té matce, víme tu rodinnou anamnézu, že můžeme očekávat jakési možnosti z té anamnézy, čerpat možnosti pro to stanovení té prognózy. Ta prognóza, jak se dítě bude vyvíjet, jestli bude zdravé, jestli nebude postižené, jestli je nosičem nějakého viru hepatitidy, HIV viru a podobně, to musíme diagnostikovat a ta anamnéza nám k tomu přispívá a ty osvojitelé jsou většinou nároční a chtějí mít nějakou anamnézu, jestli dítě bude zdravé, jaký byli jeho rodiče a jak se vyvíjeli. Čili u toho dítěte, kdy ta matka dává souhlas, to víme. U toho dítěte z babyboxu nevíme v podstatě nic, to je nepopsaná tabule.

Alexander Hemala, moderátor
To je sice pravda, ale nakonec stejně ti adoptivní rodiče to tomu dítěti nemusí říct, že je adoptivní.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
No, pakliže mu to neřeknou, je to chyba. Všichni adoptivní rodiče jsou v těch přípravách na tu adopci v těch kurzech vedeni k tomu, aby o té skutečnosti dítě oni neporodili, informovali, pokud možno nějakým způsobem včas. Pokud možno, aby to dítě s tou informací žilo od samého dětství. Protože potom, pokud to neřeknou, tak většinou dochází k těm velkým problémům, to dítě se to stejně nějakým způsobem dozví, často nevhodně, ve škole, od sousedů a podobně. A pak mohou mít rodiče výchovné problémy, zvláště když se to dítě dozví v takové citlivé době, v pubertě, tak má pocit, že ty rodiče mu lhali. Jo, že mu lhali, že mu neřekli, že vlastně není jeho, není jejich tedy a můžou mít velké problémy, čili doporučuji, aby se to těm dětem řeklo, a to je ten podstatný rozdíl. Navíc to dítě, i kdyby mu to teda notabene neřekli a to dítě to nějak zjistilo a bude po tom pátrat, tak má kdykoliv má možnost dojít na matriku se svým občanským průkazem a na matrice mu vyhledají teda ten zápis čí je dítě a pak je otázka, jestli je vhodné třeba mít kontakt navázat. To je někdy sporný bod. Dokonce ty lidé někdy chodí do toho kojeneckého ústavu, kde byli a ptají se na ty svoje rodiče, kdežto dítě z babyboxu to nemůže, protože to neví. Tam prostě zaklapne ta hmmm dveře u toho babyboxu a už už je konec identity.

Alexander Hemala, moderátor
Už nic nelze napravit. Takové dva případy, o nich vím z vlastní zkušenosti. Dobrý večer, Česko. Mým hostem je předseda společnosti sociální pediatrie doktor František Schneiberg. Kam by se měla obrátit matka, která se nemůže nebo nechce postarat o své narozené dítě. Právě teď vaše názory. Sledujete „Dobrý večer, Česko!“

Názory diváků na ulici
„Ta ženská měla by si rozmyslit, jestli určitě chce dát to dítě pryč. Protože třeba za deset let nebo i víc toho bude strašně litovat!“ „Odborná organizace, která je na to přizpůsobená a má v tom nějakou praxi.“ „No, určitě v té porodnici by jí měli dát nějakou radu, co s tím dítětem, které teda ona nechce, že jo a nějakou adoptivní rodinu najít.“ „Určitě bych doporučil babybox, protože co vím a co tuhletu problematiku sleduju, tak se určitě tenhle mechanismus osvědčil, osvědčil se dobře a já jsem za to, aby ten Babybox fungoval dál, aby se určitě nerušil, protože už se podařilo zachránit asi 67 nebo 68 dětí a to je určitě znát.

Alexander Hemala, moderátor
Co říkáte, pane doktore, na tyto názory našich diváků?

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Tak já myslím, že ty názory, snad kromě toho posledního, byly velice rozumné. Samozřejmě matka, která se do té tísně dostane, by měla dostat nějakou pomoc nebo dostat radu odbornou co dělat. Ta rada spočívá v tom, aby se jí dala možnost, jak teda to dítě může odložit. To jak jsem říkal, utajený porod, diskrétní porod, zanechat dítě v porodnici a tak dále. Anebo tedy ten babybox. Bohužel se stává v poslední době, že ta informace byla často jednostranná pouze o tom, o tom babyboxu, takže ta matka se rozhodla pro to dítě, dát dítě do babyboxu. Otázka je, kdo by to měl poskytovat, to nejspíš asi někdo v oblasti toho porodnictví a gynekologie. Ta matka chodí do těch těhotenských porad a tak déle, měla by kontaktovat svého ošetřujícího lékaře, pokud situaci nezná on, tak jistě ji zná příslušná sociální pracovnice, nemocnice, která jí může poradit, jak to učinit, jak se třeba dává ta žádost o ten anonymní porod a podobně.

Alexander Hemala, moderátor
To je také pravda, ale na druhé straně my nevíme, jaká ta žena je, v jakém psychickém stavu se v tu chvíli nachází.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
To je, to je samozřejmé, ale tam je právě ten rozdíl nebo takový ten omyl, že ty babyboxy zachraňují dítě před tím, aby ta matka je třeba nezabila v nějakém tom stavu nepříčetnosti. To je prostě problém, protože ty děti, které se naleznou v těch kontejnerech, to jsou jiné matky, to jsou matky, které jednají v afektu, nepříčetnosti, naprostém rozrušení. Nevědí vlastně, co činí, jsou nepříčetné tedy. Kdežto dát dítě do babyboxu je určitý racionální úkon. Jo, ta matky tedy to dítě musí nějak vzít, zabalit, vzít do kočáru nebo jet tramvají, taxíkem a někam dojet na druhý konec města, kde ten babybox je a tam ho strčit do té schránky.

Alexander Hemala, moderátor
Myslím, že první dotaz je právě na toto téma. Paní Alena si myslí, že stokrát lepší, než když žena odloží dítě, že je lepší tedy odložit dítě do Babyboxu, než když ho zabije a pohodí někde v křoví.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Tak to je logicky, že to je lepší. Ale na druhé straně ještě lepší než do babyboxu je, aby ho třeba, když už porodí v tý porodnici, řekla, já se o dítě nechci starat, dávám ho do adopce, dítě si tady nechte, já odcházím domů, že jo například.

Alexander Hemala, moderátor
Do těch babyboxů se také dostávají starší děti, jsem někde četl.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Bohužel. Právě to je ta taková, určitě bych řekl, zneužití těch babyboxů, že jo. Zvláště v tý poslední době, myslím v tom loňským roce, ty děti starší, tam jich bylo několik. Dokonce dítě třinácti měsíční. Je to, byl to jakýsi důvod sociální a dokonce u několika těch matek se ukázalo, které se o to dítě přihlásily, že to bylo takové až vydírání, jo. Já dám dítě do babyboxu a pak když se o tom začne psát, tak začnu říkat, já jsem neměla peníze, dejte mi nějákej sponzorskej dar, sežeňte mi byt a já si potom to dítě vezmu zpátky.

Dotaz divačky
„Proč stát nepropaguje více možnost anonymních porodů? Zato billboardy na babyboxy jsem svého času viděla všude…“

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Ano, souhlasím. Ono se nadá říkat o anonymní porody, to u nás vůbec neexistuje, ale takzvané utajené porody. To je možnost rodit v utajení, takzvaně, což je mechanismus, kdy matka v porodnici musí podat tedy žádost a pak je vedena dokumentace tý matky zvlášť od dokumentace toho dítěte. Dítě je nahlášeno potom na matriku pod jménem tý matky, dokonce je to zaplacený všeobecnou pojišťovnou, ale ta matrika potom vydává rodnej list, kde to jméno tý matky není, čili ta matka tam není identifikovatelná. Ale na druhé straně ten její spis je zapečetěn a ta matka je identifikovatelná v případě potřeby. Soudním rozhodnutím a tak dále. Kdyby se jednalo, já nevím, o transplantaci a podobně, tak se o té matce ví, kdežto o té matce z babyboxu nevíme potom vůbec nic samozřejmě. A pokud jede tedy o ty hmmm, ten dotaz byl v tom smyslu, že by se měly propagovat. Ano, já jsem to všechno říkal na začátku

Alexander Hemala, moderátor
To jste říkal.

František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie
Propagovat různé další možnosti té matky, ne jenom ten babybox.

Alexander Hemala, moderátor
Ano, samozřejmě. Pane doktore, já vám děkuji za vaše názory.

Co napsala k rozhovoru sociálního pediatra Františka Schneiberga opatrovnická soudkyně JUDr. Hana Nová:
Pan doktor Schneiberg se dopouští mnoha právních pochybení a omylů, což je nepochybně dáno tím, že nemá právnické vzdělání a tedy by se - možná - k ryze právním otázkám vyjadřovat neměl, resp. neměl by je presentovat ve sdělovacích prostředcích.

Omyl č. 1:
Utajené porody jsou upraveny zákonem, který rozhodně nedává prostor pro jednoznačnou právní izolaci matky a dítěte. Pomineme-li fakt, že tento režim mohou využít pouze některé ženy, kupř. pouze ty, které nejsou vdané, tento režim v dalších právních vztazích nezbavuje matku povinnosti a odpovědnosti k dítěti. Předmětným zákonem totiž nebyl změněn zákon o rodině, a tedy i matka, která rodila v režimu utajeného porodu, je nositelkou rodičovské zodpovědnosti a tedy je účastnicí každého řízení, které se jejího dítěte týká. Pokud dítě není osvojeno, trvá tento vztah do 18 let věku dítěte, pokud je dítě osvojeno, trvá do právní moci rozsudku o osvojení.
Praxe je proto taková, že soudy požádají příslušné zdravotní zařízení o sdělení původu dítěte, a jakmile požadovanou informaci získají, je matka předvolána k jednání, měla by být vyslechnuta, má právo navrhovat důkazy, podávat odvolání, atp., jako kterýkoliv účastník řízení. Jakákoliv anonymita tedy nepadá v úvahu!

Omyl č. 2 :
Pan doktor Schneiberg dospěl k tomu, že právní postavení dítěte odloženého do babyboxu - a tedy dítěte v postavení nalezence - je stejné, jako dítěte, jehož rodiče jsou známi. Není tomu tak:
Jeho závěry o lhůtě šesti týdnů po narození dítěte nebo dvouměsíčním nezájmu jsou zcela chybné. U dítěte nalezence nepřipadá žádná z těchto lhůt v úvahu, neboť není nikdo, vůči komu by směřovaly!
a) Není tu nikdo, kdo by mohl udělit souhlas k čemukoliv, tedy ani k osvojení.
b) Jak by bylo možné vést soudní řízení dle § 68 odst. 1 písm. b) zákona o rodině, není-li známa totožnost odpůrců.