108. děťátko v babyboxu v Ústí nad Labem!
Je to zdravý novorozený klučík, váží 3 400 gramů, měří
51 cm, pupečník má podvázaný, na sobě má staré dupačky a dostal jméno Josef,
referovala mi jednou větou Markétka Svobodová, hlavní sestra Masarykovy
nemocnice v Ústí nad Labem. Josef vstoupil dvířky babyboxu do nového
života 9. srpna 2014 v 8:08.
Josef je 8. děťátko n. d. (nového děťopočtu), tedy osmé
letošní, celkově čtvrté v Ústí nad Labem, letos druhé ústecké po Andrejce,
odložené na mé narozeniny – tedy 4. února 2014, Kolik mi to bylo, proboha?!
Josef je 43. kluk na 65 odložených holčiček, desáté děťátko nalezené
v babyboxu v sobotu, patnácté v srpnu, osmnácté dopolední, tedy
mezi osmou ranní a dvanáctou polední, říká moje statistika.
Josífek je pro mne jistým zadostiučiněním po dvou děťátkách
z počátku týdne, jež neměla maminky tak seriózní jako klučík ústecký.
Zeptal jsem se na pravděpodobnou příčinu jejich smutného osudu svého dávného
učitele psychologie a současného přítele prof. PhDr. Milana Nakonečného.
Identifikace psychologické příčinnosti těch dvou strašných činů není jednoduchá,
protože může jít i o celou řadu různých motivů. Formálně je to
projev selhání mateřského pudu, který může mít psychickou příčinu od
poporodní psychózy až po vnímání novorozence jako příčiny
vzniklých nebo očekávaných nesnází nebo symbolu jeho podvědomě
nenáviděného otce.
