< >
< >
POden v kalendariden v kalendariden v kalendari UTden v kalendariden v kalendariden v kalendari STden v kalendariden v kalendariden v kalendari CTden v kalendariden v kalendariden v kalendari PAden v kalendariden v kalendariden v kalendari SOden v kalendariden v kalendariden v kalendari NEden v kalendariden v kalendariden v kalendari POden v kalendariden v kalendariden v kalendari UTden v kalendariden v kalendariden v kalendari STden v kalendariden v kalendariden v kalendari CTden v kalendariden v kalendariden v kalendari PAden v kalendariden v kalendariden v kalendari SOden v kalendariden v kalendariden v kalendari NEden v kalendariden v kalendariden v kalendari

O Matce Tereze

22.7.2011
Dopis od Lenky Koziolové.

Dobrý den,
tak jsem se konečně dostala ke knize, o které jsem Vám psala. Jmenuje se Matka chudých a napsal ji Renzo Allegri. Nejsou to bohužel přímo slova Matky Terezy, špatně jsem si to pamatovala. Jsou to slova režiséra Franco Zeffirelliho o ní,snad vám přesto pomohou.


Jednoho dne jsem měl v Americe příležitost shlédnout v televizi dokumentární film o matce Tereze, který natočila NBC a který mi přinesl jeden z nejsilnějších a nejpohnutějších zážitků mého života.
Tým NBC přijel do Kalkaty natočit interview s Matkou Terezou a vytvořit dokument o jejím každodenním životě. Novinář a kameraman ji doprovázeli na každodenní pochůzce městem, i když se, jako obyčejně, vydala přehrabovat obrovské hromady odpadků. Matka Tereza věděla, že na tato páchnoucí místa poznamenaná rozkladem, kam opuštění lidé, toulaví psi, kočky a myši chodí v zoufalství hledat něco k snědku, jsou často pohazovány i "odpadky" lidství: nevinná stvoření, kterým byl odepřen dar života. Matka Tereza už jich zachránila celou řadu. Proto bylo toto hrůzné místo její pravidelnou a povinnou zastávkou.
Vyhrnula si rukávy, jak to při práci dělává, a mozolnatýma rukama začala prohrabovat ohavnou špínu, z níž se člověku zvedal žaludek. Kameraman s novinářem zhnuseně postávali za ní s maskou na ústech, aby se chránili před zápachem a nákazami.
Najednou ruce matky Terezy něco zachytily. Z hnijících odpadků vytáhla malý uzlíček: tělíčko novorozence, špinavé, potřísněné krví, se zavřenýma očima a dosud neodstřiženou pupeční šňůrou. Bleskově, a přitom s okouzlující něhou začala v té maličké bytůstce křísit život. Třásla jí, energicky ji masírovala. Dokonce se pustila i do dýchání z úst do úst, ale miminko nereagovalo, zdálo se, že je s ním konec. "Možná je lepší ho nechat umřít," poznamenal novinář. Matka Tereza po něm vrhla spalující pohled: "Ne!" vykřikla, "je ještě živé a všechno, co je živé, je náš bližní, je to Bůh." S novou silou se vrátila ke svému zoufalému úsilí a miminko se za pár okamžiků rozkřičelo. S radostným zvoláním si ho přitiskla k srdci a odnesla domů. Bylo zachráněno! Žilo!

Pak ještě v další části knihy jsou slova Matky Terezy o dětech.
Knihu vám posílám.


Lenka Koziolová