Jedná se sice jenom o „pracovní jméno“, děťátko si třeba do života nese úplně jiné, ale jsa přes písmenka, domnívám se, že tohle první jméno je taky důležité.
V pátek 9. června 2006 kolem čtvrté odpoledne přinesla do Nemocnice Milosrdných bratří maminka čerstvě narozenou holčičku. Je úplně zdravá, byla pečlivě zaopatřená a maminka byla dokonce tak zodpovědná, že po chvilce postávání před babyboxem donesla raději holčičku do klientského centra nemocnice osobně. Nikdo se nešťastné maminky na nic neptal, služba převzala děťátko a lékaři a sestry započali s plněním svých úkolů.
Maminka působila klidným dojmem a podle mínění zdravotníků bylo odložení dítěte věcí racionální úvahy. „Nemohu se o ni starat!“ bylo jediné, co řekla.
Vedli jsme s ředitelem Nemocnice Milosrdných bratří MUDr. Danielem Rychnovským dlouhý telefonický rozhovor a poradu. Rozhodli jsme se, že anonymní odložení miminka je třeba veřejnosti oznámit. Třeba už jen proto, aby i další zoufalé maminky věděly o téhle možnosti a znaly cestu. Že jim nic nehrozí, nikdo nebude po nich pátrat a dožadovat se jejich totožnosti.
Řekli jsme si s doktorem Rychnovským, že dojem, který nás ovládá, není radost, ale pocit splněné úlohy. Zadostiučinění a dobré vědomí toho, že dítě žije.
Nejnovější zpráva je, že holčička dostala pracovní jméno. Je to Ludmila, Liduška, Lidunka nebo Lidka či Lída. Ze dvou důvodů. Převzala ji Ludmila Vyskočilová a primářka novorozeneckého oddělení, jež má nemalou zásluhu na instalování babyboxu na Nemocnici Milosrdných bratří, se jmenuje MUDr. Ludmila Brázdová.