< >
< >
POden v kalendariden v kalendariden v kalendari UTden v kalendariden v kalendariden v kalendari STden v kalendariden v kalendariden v kalendari CTden v kalendariden v kalendariden v kalendari PAden v kalendariden v kalendariden v kalendari SOden v kalendariden v kalendariden v kalendari NEden v kalendariden v kalendariden v kalendari POden v kalendariden v kalendariden v kalendari UTden v kalendariden v kalendariden v kalendari STden v kalendariden v kalendariden v kalendari CTden v kalendariden v kalendariden v kalendari PAden v kalendariden v kalendariden v kalendari SOden v kalendariden v kalendariden v kalendari NEden v kalendariden v kalendariden v kalendari

Babyboxy a identita dítěte

7.7.2016

Jednou z častých námitek proti existenci babyboxů je
ohrožení identity dítěte tím, že nebude mít možnost poznat své biologické
rodiče. Identita je složitý výsledek sociálně psychologických vlivů,
které působí na jedince v průběhu celého života. Identitou se zabývali
nejvýznamnější badatelé v oblasti psychického vývoje, např. Freud a
Ericson. V jejich dílech se zdůrazňují tzv. uzlová období vývoje, kdy se
dítě identifikuje v dospívání s rodičem téhož pohlaví, nebo hledá
vzory v okolním světě. Znalost biologického rodiče může být pro dítě
významná, ale nejméně tak důležité jsou rodinné vazby a způsob péče
v aktuální rodině. Náš významný psycholog prof. Matějček napsal: „Není
hlas krve, dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky
chová.“ Z praxe i výzkumných prací víme, že citová deprivace nejvýrazněji
narušuje psychický vývoj dítěte a časné umístění v náhradní rodinné péči
je jednou pomocí. Následky deprivace jsou pro psychický stav dítěte hrozivé a
mnohdy i nenávratné. Citovou deprivací se u nás zabývali již před mnoha lety
Matějček, Langmeier a Dittrich a jejich práce byla přeložena do více než 50 ti
jazyků. Je pravda, že děti z náhradní rodinné péče se ptají po svých
rodičích, a je třeba jim otázky zodpovědět. Tyto údaje mohou být pro děti
v náhradní rodinné péči obtížně uchopitelné, zejména tehdy když jejich
biologičtí rodiče žijí poblíž a vychovávají jejich sourozence z jiných
partnerských vztahů. Hledání identity pro děti i ze standartních rodin není
lehké při současné vysoké rozvodovosti. Děti se v poměrně krátké době musejí
adaptovat na identitu nových rodin, společnou výchovu rozvedených rodičů,
nárůst počtu dalších, do té doby neznámých příbuzných. Se svými biologickými rodiči se nemohou seznámit nejen děti
z babyboxů, ale například děti zrozené z asistované reprodukce,
dárcovskou inseminací, darováním vajíček, náhradním mateřstvím. Těmito dětmi a
rodinami se zabývaly v posledních letech např. prof. Susan Golombok
z University z Cambridge a prof. Charlotte Witt z University
z New Hampshiru. Z jejich studií vyplývá, že psychický vývoj dětí
z rodin, kde děti neznaly biologického rodiče se nelišil od dětí ze
standartních rodin. Prof. Witt uvádí, že společnost většinou umožňuje matkám,
které jsou v obtížné životní situaci rozhodnout o tom, co dítěti sdělí -
například, když je otec neznámý, matka má právo rozhodnout se tak, jak je to
nejlepší pro dobro dítěte. Totéž platí pro uplatnění článku 8. a 6. Úmluvy o
právech dítěte – podle článku 8. má být respektována identita dítěte včetně
jeho národnosti, jména a rodinných vazeb. Podle článku 6. má být zajištěno
právo dítěte na život. Problém identity dětí z babyboxů lze podle současných
výzkumů shrnout takto: Babyboxy neohrožují uplatnění Úmluvy o právech dítěte. Je
zjevné, že právo dítěte na život musí být upřednostněno před znalostí
biologických rodinných vazeb. Identita dítěte se vytváří pouze zčásti na podkladě
genetické dispozice, velký vliv mají identifikační vzory náhradních rodičů,
kulturní a sociální prostředí. Žádné výzkumy jednoznačně neprokazují, že by došlo
k psychickému narušení vývoje dítěte tím, že nemá možnost zjistit údaje o
svém biologickém rodiči, naopak sledované děti se vyvíjely stejně dobře, jako
děti ze standardních rodin. Babyboxy umožňují brzkou náhradní rodinnou péči a tím i
snižují poruchy psychického vývoje, které vznikají v důsledku deprivace.
Poškození psychického vývoje deprivací je prokázáno mnohaletým sledováním a je
považováno v podstatné míře za nezvratné. 

MUDr. Dana Janotová, CSc.



V Praze 6. 7. 2016